Putování za slovanským bohem aneb Pořádně vychlazený Radegast

Kamenná socha hrdě stojí v 1105 m nad mořem. Láká nás více svou pověstí a okolní panenskou přírodou, nebo je to naše touha vidět na vlastní oči nositele jména výborného kvasnicového moku?

Bylo pěkné prosincové dopoledne. Příroda se zbytky sněhových fleků lákala k procházce zlenivělá těla válející se u táců s cukrovím. Televizní program nabízel stejné programové „rodeo” jako v několika posledních dekádách, takže volba byla jasná – jede se na výlet!

Cíl byl jasný už od začátku: Pustevny a kamenná socha Radegast. Díky přílivu finančních darů investora komunikací na severní Moravě a kupodivu hbitým stavitelským firmám, jsme se na místo dostali celkem rychle. Nové mezinárodní silnice můžete sjíždět celkem rychle, nehrozí najetí do děr (žádné se zatím neobjevily) a taktéž frekvence aut není až tak vysoká.

Větru, dešti neporučíš…

Na Pustevny vás doveze sedačková lanovka z vesnice Ráztoky. Cesta trvá cca 10 minut, tedy pokud se zrovna nezastaví. Asi po minutě jízdy vzduchem se příjemné počasí změnilo v náruživý vítr, takže původní desetiminutová jízda se protáhla minimálně na 15 minut houpání v panenské přírodě beskydských vrchů. Ošleháni větrem a s umrzlými špičkami nohou jsme neohrabaně sesedli z lanovky, protože tam, kde lyžař ze sedačky krásně vystoupí a sjede, nelyžař se sesune a sklouzne… Dle mého nedomyšleno :-).

Amputované nohy

Moje původní představa (příjezd lanovkou, pozdravení se s Radegastem, obídek a šup lanovkou dolů) lehce rozladil fakt, že k pivnímu bůžkovi je třeba doťapat ještě 1,5 km pěší chůze. S představou amputovaných nohou od omrzlin jsem se s Radegastem raději anonymně rozloučila a poručila změnu směru chůze do nejbližší hospody. V malebné valašské horské hospůdce jsem zatoužila po hřejivém prostředku, kterou jsem opět musela zavrhnout, neboť děsivé příběhy slýchávané v dětství o umrzlých alkoholem posilněných, mě donutily zahřát se čajem a typickou českou nakládačkou vepřo-knedlo-zelo. Po konzumaci jsem pookřála já i můj strach z amputovaných nohou a dospěla k závěru, že pokud se oněch 1,5 km půjde ve vysoké rychlosti, tělo se přece musí zahřát. Navzdory mrazivému větru jsme vykročili rychlostí běžícího Čecha za totálním výprodejem. Nikdy jsem nevěřila, že pouhou chůzí dokážu předběhnout běžkaře v akci. U Radegasta jsme byli neuvěřitelně rychle. Dokonce mi bylo teplo. Proběhlo důkazní focení, prozkoumání stavby kamenného těla a rychle zpět, než nám znovu dojde, že je zima.

Trocha historie a faktu

Na Radhošť vede z Pusteven cesta po hřebeni s krásným výhledem do širokého okolí. Cesta prochází okolo sochy bájného boha Radegasta a délka této trasy je 4 km. Cestou budete míjet naučné tabule, kde se dočtete o historii, počasí… a vůbec – projděte se :-). U sochy Radegast se můžete občerstvit, zakoupit suvenýr a pokračovat dále směrem ke kapli sv. Cyrila a Metoděje. Socha pohanského boha Slovanů Radegasta, boha slunce, hojnosti a úrody, je realizována v umělém kameni ve velikosti 320 cm. Váží 1,4 tuny. Autorem sochy je frenštátský rodák, akademický sochař Albín Polášek.

Finito! Zvládli jsme to!

Na vrcholku hřebenů Valašského království jsem si koupila legendární frgále, které se mnou absolvovaly cestu lanovkou dolů. Pokud chcete slyšet radu, kupte si je až dole na parkovišti. Zaručeně tam budou a domů je donesete v původní podobě:-)).