Archiv pro rubriku: Výlety

Legoland Deutschland

Lego den v Legolandu

Albert Einstein kdysi řekl, že hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. V rámci zjednodušení života jsme si vymysleli výlet do německého Legolandu – hrát si v „zemi ze stavebnice”.

Historie Lega

LEGO group se zrodila v roce 1932, kdy chudý dánský tesař z městečka Billund jménem Ole Kirk Christiansen začal vyrábět dřevěné hračky. Ovšem legendární LEGO kostka přišla na svět až po druhé světové válce v roce 1949. Název LEGO stvořil Christiansen z dánského výrazu „Leg godt!” (česky „Hraj si dobře!”), údajně to také znamená „stavím” anebo „dávám dohromady – skládám”. V latině Lego znamená „čtu”, pravděpodobnější je ale řecký překlad „legein” (česky „dávám dohromady”).

Místo práce zábava

Odjezd byl v pátek v půl páté ráno z Čakovic. Do auta jsme dostali dva pasažéry a tak posádka čtyř aut a šestnácti lidí byla kompletní. V autě jsme si museli přitopit, teplé letní dny jsou definitivně pryč.

První kafépauza byla na benzínce za Prahou. Vyšla nová Elle, kde má být Štěpánka a tak žadoním u obsluhy, aby mi ještě nevybalený kousek prodala. Odcházím s nepořízenou – mají špatně zadané ceny a tak se spoléhám na Rozvadov. Stejně je tma, takže si užívám jízdy a síly kofeinového aroma.

Začíná svítat a my zastavujeme u žlutého emka, znaku tak trochu jiné restaurace. Jdu měnit koruny na eura. Modrý Passat se čtyřmi čtyřkami tu stojí i dnes. Ještě stíhám koupit Elle a můžeme jet. Překvapivě má 440 stran, už teď je mi jasné, že zapadne do kategorie nikdy nedočtených časopisů „jednousitopřečtu”. Konkurenční Marie Claire vybičovala Elle k lepším výkonům – bez stupidních dárků a s lepším obsahem.

Legoland über alles…

Projíždíme hranice a pokračujeme k Regensburgu a před Mnichovem zatáčíme doprava. Je deset a my parkujeme v Günzburgu na rozlehlém parkovišti před bránou z lega a nápisem Legoland Deutschland. Mačkáme spouště digitálů, všem nám přijde legrační ocitnout se ve světě z barevné stavebnice. Je docela chladno a vypadá to, že bude pršet. V pokladně si kupujeme celodenní lístky, což je pro dospělou osobu 31 euro a parkovné 5 euro.

Projdeme turniketem a potkáváme lego piráta – zaměstnance v převleku. Divíme se, proč má doprovod, později zjistíme, že ji má jak z praku…

Jsme jak rozblázněné děti, všechno je tu z lega a my to nadšeně fotíme. U vchodu sedí lego rodinka s dítětem v kočáru a jezevčíkem. Na střídačku vedou nějaké německé řeči. Dáme si rozchod, sraz je ve dvě u turniketů.

Zábava začíná

Prostor ze stavebnice nás doslova pohltil. Začínáme u Lego minilandů, což jsou miniatury pamětihodností a vybraných měst. Jsou tu Benátky se zpívajícím Italem, Mnichov a Allianz arena s fotbalovým týmem a nadšenými diváky, Berlín s Braniborskou bránou a Love Parade nebo tradiční Hamburg s typickou atmosférou. Jdeme k horské dráze Dragon Coaster, která má připomínat stavebnice s rytířskou tématikou Knights’Kingdom. Sedáte do vagónů s motivem draka a pomalu projíždíte nádherným temným hradem s černokněžníky, alchymisty s poklady a ohnivým drakem… pak už jen křičíte, protože začíná sešup po horské dráze.

Vodní zábava

I když je zima a lehce mrholí, nesmíme si nechat ujít pád lodí z vodopádu. Je to taky mazec. Loď vás vyveze do temné jeskyně plné pavouků a krápníků a žoviálních průpovídek německého přitepleného hlasu. Zastavíte se a čekáte, kdy začne sešup dolů. Pouze se zapne osvětlený vodopád a loď se nečekaně spustí pozpátku z kopce dolů. Není to tak strašné jako spíš nečekané a hlavně mokré – loď zastaví velkým šplouchnutím. Pak zase strašidla a znovu žoviální hlas a výjezd do kopce. Konečně to přijde: nevinná plavba po vodní hladině, vyhlídka na lego město a… fičíme. Cestou vás fotí foťák a ty fotky se zděšenými výrazy si pak můžete za 5,90 euro koupit. Loď zabrzdí dopadem do vody a vy dostanete pořádnou vodní facku. Je to paráda! Jsou tu ještě mraky atrakcí: drsná Bionicle, pohodová vyhlídka 400 m nad zemí a jiné, které stojí za to a tak je opakujeme pořád dokola. Odjíždíme v 16 hodin a doma jsme díky šíleným slejvákům něco po deváté večer.

Rekapitulace

Z Prahy do Legolandu Deutschland v Günzburgu je to cca 450 km, což je s pauzami na kafe, cigáro a záchod max 5 hodin.

Otevírací doba: od 15. 3. do 9. 11. je otevřeno 10 – 18 hodin, v srpnu do 21 hodin.

Vstupné je 31,5 euro, parkovné 5 euro.

Info pro kuřáky: kouří se pouze na několika vybraných místech u šedivých popelníků se zeleným nápisem Ascher. Pro vodní atrakce si vezměte nepromokavou bundu nebo si kupte přímo na místě stylovou žlutou pláštěnku za 3 eura.

Web Legolandu

Cesta z města

Cesta z města

Asi po třech měsících jsme se konečně vypravili na Slezsko. Do posledního okamžiku to bylo celkem napínavé, protože původní plán odjet ve čtvrtek ve 14 h zmařil fakt, že naše alfička ještě v 15 h byla u „doktora”. Výsledek byl takový, že jsme vyrazili po 18 hodině.

Vezmem to „horem”

Pro zpestření dlouhé cesty jsme se rozhodli vyměnit tradiční D1 za trasu přes Hradec Králové. I když dálnice na Ostravu je teprve v nedokončeném stadiu, místy jsou cesty široké a zatím bez výmolů. Cesta tudíž ubíhá rychle, nehledě na to, že krajinka je zajímavější než koukání do protihlukových zdí.

Konečně doma

Domů přijíždíme pozdě večer. Vždy mě fascinuje ticho, klid a vlhko z přírody, jemuž jsem v Praze odvykla. Cítím tu svoje dětství, ale zároveň si uvědomuju, jak je to pro mě hrozně vzdálené. Chci se co nejrychleji vrátit v čase zpět, ale nejde to. Vše mi oproti městu připadá malinké a roztomilé, ale zároveň děsivé, co všechno dokáže čas. Gerda, která nás vždy vítá mezi prvními, už chrápe v garáži, a tak se vítáme s našimi. Kol. je na noc u T.

Konec týdne – pátek

Dnešek platí náš zaměstnavatel a tak ho věnujeme návštěvě babi a nakupujeme maso na grilovačku. Kupujeme kuřecí a vepřové, nezapomenu na oblíbené panenky – jak by to jistě udělal můj oblíbený Jamie Oliver :).Večer přijede T a dělá melounový drink. Je to mazec. Ségra mixuje, T pasíruje přes sítko červenorůžový maglajz. Meloun má velikost medicinbalu, kterým jsme házeli na základce a tak odhaduju, že příprava bude trvat věčnost… Vidím i flašku tuzemáku, docela jsem na ten nářez zvědavá . Nápoje jsou výborné a je jich pro celý region. Dokonce je i zásoba v termosce, která už leží pod ledem, a těší se na zítřejší výlet.

Sobota – žádná robota

Ráno jako první vystřelím na zahradu. Nemůžu se nabažit pocitu čerstvého vzduchu a vyjít ven před barák bez doprovodu pohledů sousedů z protějších balkonů. Gerda se raduje, že je u ní další adept na hraní. Hladím její huňatý černý kožich a procházím se jen tak sem a tam. Koukám, že z vily vyrostl pěkný barák. Inspirace archou Noemovou a zabarvení do oranžova není vůbec špatné a do lesního prostředí v kopci pěkně kontrastně zapadá.

Je hezky, takže sedáme do auta a míříme na přehradu. Těrlicko. Vybereme si stranu od Havířova. Je hezky, ale než se dohodnem, které místo obsadíme, začne být pod mrakem. Ani litr melounového drinku z termosky nám nepomůže rozhoupat se zapůjčit si loďky, ehm tedy šlapadla, jak mě pan z půjčovny opravil. Sedíme, kecáme a za chvíli se balíme a jedeme dom. Šlapadel se chopil nějaký technik, vypadá to, že jsou trochu rozbité…

Chlapi dělají oheň v krbu a já a ségra děláme salát z těstovin a zeleniny. Za hoďku už sedíme a tlačíme do hlavy všechny ty dobroty. Celou dobu je tu sháňka po panenkách, které potřebují delší dobu pečení. Díky Olivere ;-).

Opičáci v Mostech

Už dlouho toužím otestovat bobovku v Mostech u Jablunkova. Jsem ráda, že se Češi naučili zpracovávat peníze EU, projekt zábavy u nově vystavěné E75 vypadá hodně dobře. Až budeme sypat Rumunům, nepostavíme nic. Čekáme v řadě na bobovku, jde to rychle. S L se dohadujem, kdo sedí vepředu a kdo v zadu. Mám v ruce peněženku a nevím, co s ní, a tak si na ni sedám. Konečně jsme vytaženi na horizont a začíná sešup dolů. Všechno točím, peněženka mi vyskakuje a ještě se držím. K tomu mi teče po tváři slza. Nemám ji čím utřít, 

chybí mi minimálně jedna ruka. Ještě že nás drží pásy. Chce to dvě jízdy, pustit to na plný plyn a pokud možno si vychutnat pohled na celé Beskydy. Nádhera a adrenalin = ideální kombinace. Po jízdě si sedáme na kofolu a zkoušíme lukostřelbu a taky hrajeme air hokej. Sranda. Je tu dost lidí ve slušných oblečkách. Asi svatba. Legračně vypadá, jak se ženským boří podpatky do dřevěné sutě, která je všude na zemi.

Say good bye

Zase to šíleně uteklo a v neděli po obědě sedáme do auta a frčíme směr Praha. Tentokrát to bereme přes D1.

Fotky

Putování za slovanským bohem aneb Pořádně vychlazený Radegast

Kamenná socha hrdě stojí v 1105 m nad mořem. Láká nás více svou pověstí a okolní panenskou přírodou, nebo je to naše touha vidět na vlastní oči nositele jména výborného kvasnicového moku?

Bylo pěkné prosincové dopoledne. Příroda se zbytky sněhových fleků lákala k procházce zlenivělá těla válející se u táců s cukrovím. Televizní program nabízel stejné programové „rodeo” jako v několika posledních dekádách, takže volba byla jasná – jede se na výlet!

Cíl byl jasný už od začátku: Pustevny a kamenná socha Radegast. Díky přílivu finančních darů investora komunikací na severní Moravě a kupodivu hbitým stavitelským firmám, jsme se na místo dostali celkem rychle. Nové mezinárodní silnice můžete sjíždět celkem rychle, nehrozí najetí do děr (žádné se zatím neobjevily) a taktéž frekvence aut není až tak vysoká.

Větru, dešti neporučíš…

Na Pustevny vás doveze sedačková lanovka z vesnice Ráztoky. Cesta trvá cca 10 minut, tedy pokud se zrovna nezastaví. Asi po minutě jízdy vzduchem se příjemné počasí změnilo v náruživý vítr, takže původní desetiminutová jízda se protáhla minimálně na 15 minut houpání v panenské přírodě beskydských vrchů. Ošleháni větrem a s umrzlými špičkami nohou jsme neohrabaně sesedli z lanovky, protože tam, kde lyžař ze sedačky krásně vystoupí a sjede, nelyžař se sesune a sklouzne… Dle mého nedomyšleno :-).

Amputované nohy

Moje původní představa (příjezd lanovkou, pozdravení se s Radegastem, obídek a šup lanovkou dolů) lehce rozladil fakt, že k pivnímu bůžkovi je třeba doťapat ještě 1,5 km pěší chůze. S představou amputovaných nohou od omrzlin jsem se s Radegastem raději anonymně rozloučila a poručila změnu směru chůze do nejbližší hospody. V malebné valašské horské hospůdce jsem zatoužila po hřejivém prostředku, kterou jsem opět musela zavrhnout, neboť děsivé příběhy slýchávané v dětství o umrzlých alkoholem posilněných, mě donutily zahřát se čajem a typickou českou nakládačkou vepřo-knedlo-zelo. Po konzumaci jsem pookřála já i můj strach z amputovaných nohou a dospěla k závěru, že pokud se oněch 1,5 km půjde ve vysoké rychlosti, tělo se přece musí zahřát. Navzdory mrazivému větru jsme vykročili rychlostí běžícího Čecha za totálním výprodejem. Nikdy jsem nevěřila, že pouhou chůzí dokážu předběhnout běžkaře v akci. U Radegasta jsme byli neuvěřitelně rychle. Dokonce mi bylo teplo. Proběhlo důkazní focení, prozkoumání stavby kamenného těla a rychle zpět, než nám znovu dojde, že je zima.

Trocha historie a faktu

Na Radhošť vede z Pusteven cesta po hřebeni s krásným výhledem do širokého okolí. Cesta prochází okolo sochy bájného boha Radegasta a délka této trasy je 4 km. Cestou budete míjet naučné tabule, kde se dočtete o historii, počasí… a vůbec – projděte se :-). U sochy Radegast se můžete občerstvit, zakoupit suvenýr a pokračovat dále směrem ke kapli sv. Cyrila a Metoděje. Socha pohanského boha Slovanů Radegasta, boha slunce, hojnosti a úrody, je realizována v umělém kameni ve velikosti 320 cm. Váží 1,4 tuny. Autorem sochy je frenštátský rodák, akademický sochař Albín Polášek.

Finito! Zvládli jsme to!

Na vrcholku hřebenů Valašského království jsem si koupila legendární frgále, které se mnou absolvovaly cestu lanovkou dolů. Pokud chcete slyšet radu, kupte si je až dole na parkovišti. Zaručeně tam budou a domů je donesete v původní podobě:-)).

Výprava do podzemí

Toužíte si vyzkoušet na vlastní kůži hornické řemeslo avšak nechcete měnit zaměstnání? Vydejte se na exkurzi do důlního skanzenu Mayrau.

Chráněnou památkou vás provede místní báňský inženýr a celé dvě hodiny vás bude bavit povídáním o technických památkách zaměřené na dokumentaci a prezentaci hornické činnosti. Na začátek vás čeká videoprojekce a na závěr model posledního pracovního dne horníků – cca 130 m dlouhá homole. Po prohlídce skanzenu získáte pocit, že horníci právě opustili důl. Nenechte si ujít kolekci tří těžních strojů v původních strojovnách – secesní těžní stroj firmy Ringhoffer Praha z roku 1905, těžní stroj Robert z roku 1932 a těžní stroj Koeppe z roku 1905.

Vstupné:
Dospělí 40 Kč
Děti, studenti a důchodci 20 Kč
Otevřeno celoročně Po – Ne od 9 do 15 hodin, vstupy každou celou hodinu.

Web skanzenu

Tankový den v Lešanech

1. září v kalendáři je datum důležité nejen pro školáky, ale i milovníky vojenské techniky. Ve Vojenském technickém muzeu Lešany u Týnce nad Sázavou proběhl tradiční, v pořadí již 5. tankový den. Přes 20 000 návštěvníků vidělo bojové ukázky obrněné techniky, klubů vojenské historie a nechyběly ani programy pro děti.

Akce začínala v 10:30. S parkováním problém nebyl, přilehlá zemědělská pole poskytla dostatek místa pro tisíce aut. Horší to bylo s místem ke koukání. Mraky lidí okukovaly dění v předváděcí aréně a nebýt velikostí tanků, z přehlídky by moc vidět nebylo. Promenáda tanků se zaměřila hlavně na techniku blízkovýchodní techniky, kde ale nechyběly ani historické kousky. Asi nejvíce obdivů sklidila izraelská krasavice Merkava, která más své aktivní kolegyně na Blízkém východě, ale i kanadská verze pásového obrněného transportéru Bren Carrier bojujícího na arabské straně, nebo anglický tank Centurion MK9. Nezapomnělo se ani na ruský tank T-32/85, který byl jedním z prvních obrněných strojů dodávaných arabským zemím pro boj proti státu Izrael.

Vojenské muzeum Lešany