Po včerejším leteckém dnu, přišel pro Puta Flacu další zažitek tentokrát na celý život. Dneska ve 12:07h podstoupila velice obtížnou a vážnou operaci na jedné pražské veterinární klinice. Samotnej zákrok trval cca půl hodiny. A co z toho plyne Puta už nikdy nebude mít koťátka byla totiž vykastrovaná více info o tomto zákroku naleznete na stránce kockaapravo.cz. Stejně je to ale smůla pár hodin po zákroku se objevil zájemce o její koťátka. V tuhle chvíli se Puta má relativně dobře je ospalá takže pořád spí a když se prochází tak vypadá jako po pěkné dávce tora rossa. Fotky jak vypadá s kornoutem kolem hlavy dodám později. Stejně tak i info jak se jí daří.
Kastrace koček je jediný spolehlivý způsob, jak u koček chovaných v bytě eliminovat říji a její projevy (rozstřikování moči, hlasové projevy), a jak u divoce žijících koček nebo koček s výběhem zamezit produkci nežádoucího potomstva. Kastrované kočky mají větší průměrnou délku života, drží se více doma, jsou přítulnější, mazlivější a klidnější. Není pravda, že kastrovaná kočka ztratí schopnost lovit myši, tloustnutí kastrátů je spíš než přímý důsledek kastrace následkem sníženého energetického výdeje jedince. Kastrace se kromě koček chovaných doma používá také na kočky volně žijící venku.
zdroj: wiki
No byl to zážitek, zejména, když jsem pozorovala Putu jak po injekci usíná s otevřenýma očima. Bylo mi ji strašně líto a bonus, začaly se o mě pokoušet mdloby. Naštěstí jsem to rozchodila a v době mezi 12 až 15 hodinou si stihla zaplatit BBC, koupit v Ikea stojan a mluvit s kolegyní, která dostala vytoužené místo v časopise Story. Putu jsem si vyzvedla po třetí hodině, nafasovala konzervu s obsahem pro pooperační stadium a rekonvalescenci a samozřejmě plastový límec pro zabránění lízání rány. Večer byla Puta opravdu mimo. Dnes, druhý den po zákroku jen tiše spí a zdá se, že její reakce jsou trochu přirozenější. Tajně jsem doufala, že Puta bude výjimka a rány si nebude všímat. Ovšem když jsem ráno slyšela zvuky totožné s trháním nití zuby, vystřelila jsem z postele a okamžitě nasadila nevzhledný límec. Puta byla zkroucena s hlavou na břiše a samozřejmě se svépomocí pokoušela o vytahování stehů. Doufám, že bude brzo v pořádku, pohled na trápící se zvíře mi nedělá moc dobře…
Pooperační den druhý: I když se Puta ještě nenajedla ani nenapila, k večeru začínala lehce ožívat. Z výrazu obličeje bylo jasné, že její zdravotní stav je lepší a s límcem na krku se vydala na průzkum bytu. Na chvíli jsem jí tedy tu plastovou věc z hlavy sundala, aby se ulevilo jí i mému pohledu na ni. Samozřejmě si zalezla pod sedačku, kde jsem ji nemohla sledovat, zda si netrhá stehy. Kočka, která je zřejmě po své paničce a do všeho rejpe, si začala stehy trhat. Takže znovu hra na honěnou a znovu límec. Dnes ráno, tj. sobota, mě vzbudilo chroupání, typické pro Puty večerní luxování granulí. Puta konečně dostala chuť k jídlu!! Sundala jsem jí kornout, aby se důstojně najedla a napila. Jako pravá lstivá kočka si však po ranní siestě zalezla pod postel a znovu si hrála na doktora – zuby trhala stehy. Takže znovu šup límec na hlavu. Teď už jí nedělá problém se s límcem najíst a napít, takže jsem v klidu, že jí tady můžeme nechat. Večer jdem Putu ukázat na veterinu.
Pooperační den třetí: Dnes jsme byly s Putou v noci samy. Spala na Lukášově polštáři, takže jsem neměla pocit, že tu jsem sama. Její rekonvalescence má jednu výhodu a to, že ráno nezlobí a nechá nás spát :). Trochu začíná vypadat jako tulačka, kterou jsme našli u popelnic. Díky límci si nemůže čistit kožíšek a podle toho taky trochu vypadá. Včera na veterině dostala další injekci s obsahem antibiotik a při kontrole rány doktor zkonstatoval, že si Puta stihla rozkousat jeden steh. Musel jí ho vytáhnout a pokusil se chybějící uzlík nahradit přelepením rány náplastí. Budeme doufat, že rána pěkně sroste a nezačne hnisat.
Takže tady máme pooperační den čtvrtý. Puta sice nosí nevzhledný límec a ránu má přelepenou, ale i přesto si dokázala vytrhat další stehy. Kolem rány se jí začal tvořit kopeček a já dostala strach, že jí začala rána hnisat. Objednala jsem se tedy znova na veterinu. Na veterině mě čekalo překvapení, v čekárně byla majitelka krysaříka, která všem čekajícím ukazovala svého psího mazlíčka na fotkách v mobilu a největší bonus byla nahrávka plačícího psa. Pustila ji na plný koule a já myslela, že mi hrábne. Její monotonní monolog pak obsahoval zmínku, jak její původní pes, krysařík Beruška, vyskočila z přenosné tašky na zem a prostě se rozbila. Proto si tedy pořídila další, Marušku, kterou už má v tašce jištěnou dvěmi kšíry. Maso. Přicházíme na řadu a doktor se mě vyčítavě ptá, jak je možné, že si to kočka zase rozkousala. Musela jsem tedy slíbit, že obojek utáhnu na maximum a límec zafixuju. Puta dostala další pigáro a jelo se domů. Je celkem čilá a žere o 106. To je radosti na starém bělidle… 🙂
Dnes, už asi tisícístý den po operaci, Puta stále nosí plastový límec. Naše kočka, kterou za posledních 14 dní nikdo neoslovil jinak než Květináč, je ještě čilejší než kdy byla, příběhy o tom, že po kastraci se kočka vyklidní, se můžou zařadit do knihy Černá sanitka jako další vymýšlená story. Konečně nemusíme obden navštěvovat veterináře, protože i když jsme byli nazvání VIP pacienty, nijak to léčbě nepomohlo a ani finančně nespasilo. Puta dostávala antibiotika v injekcích obden a teď už jen polyká růžové antibiotikové tabletky. Na břiše se kromě posledních 5 mm celá jizva zacelila, což však neznamená, že květináč jde z hlavy dolů.
Asi jsme po mesici zapomeli dodat ze je Puta zdrava a bez krunyre. Proste kocici bojovnice a princezna je z5. 🙂