Ať už je to nesmrtelný agent 007, drsná Lara Croft a nebo sehraný pár Dempsey a Makepeacová, všechny spojuje jedno: mistrně si pohrávají se zbraněmi a levou zadní likvidují nepřátelské řady. Chtěla jsem taky vyzkoušet virtuózní umění a tak jsem se vydala na střelnici.

Vzhledem k tomu, že nejsem majitelka zbrojního průkazu, musela jsem zalovit do řad známých – majitelů zbrojáku. Slovo padlo na zkušeného kolegu, který se zbraní snad i usíná. Vlastní pistoli i revolver, takže budu mít možnost vyzkoušet obojí. Ochotně s žádostí souhlasil a tak jsme vyrazili.

Většina pražských střelnic má otevřeno od 14 hodin, ale našli jsme jednu v Karlíně, která fungovala od devíti ráno. Otevřel nám starý polohluchý pán v maskáčovém outfitu. Kolega odevzdal „techničák” plus jeden doklad a za odměnu nám půjčil sluchátka proti hluku, papírový terč a nálepky na prostřílené díry v terči.

Komě nás na střelnici nikdo není. Jsme v podzemní dlouhé úzké místnosti se čtyřmi kójemi. Je to tu pochmurné a celkem strašidelné. Interiér nemá nic společného s moderními střelnicemi, kam chodí trénovat televizní policajti. Máme celkem padesát nábojů. Dostávám školení co se zbraní můžu, nebo spíše nesmím. Kolega má hodně velký přehled. Je to docela drsné, omylem se otočím se zbraní v ruce pryč od terče a okamžitě dostávám slovní výprask! Tady se nesmlouvá! Asi si to zapamatuju do smrti.

První rány míří do bílé plochy papíru, ale za chvíli si na silné výboje zvykám a rány neopustí černou plochu terče. Paradoxně si jako Lara nepřipadám. Na rukou mám střelný prach. Docela mi to voní. Nabíjím pistoli, oproti revolveru je to docela náročné. Spíše pro silnou mužskou ruku. Během padesáti ran se mi jednoznačně více líbí střelba z pistole. Novinkou je zaměřování oběma očima, pořád mám tendenci jedno zavírat. Kolega mi ještě říká, že bych měla vyzkoušet střelbu jednou rukou. Hlavou mi proběhne myšlenka, že zbraň při silném zpětném rázu neudržím, ale taky to jde. Plním zásobník posledními deseti náboji a balíme to. Za necelou hodinu platíme 120 Kč. Ještě si musím odnést trofej v podobě papírového terče a tak tlačítkem přivolám držák terče k sobě. Beru si ještě několik prázdných nábojů a odcházíme do denní reality mezi davy lidí. Přemýšlím, kolik z nich má u sebe zbraň…