Cesta z města
Asi po třech měsících jsme se konečně vypravili na Slezsko. Do posledního okamžiku to bylo celkem napínavé, protože původní plán odjet ve čtvrtek ve 14 h zmařil fakt, že naše alfička ještě v 15 h byla u „doktora”. Výsledek byl takový, že jsme vyrazili po 18 hodině.
Vezmem to „horem”
Pro zpestření dlouhé cesty jsme se rozhodli vyměnit tradiční D1 za trasu přes Hradec Králové. I když dálnice na Ostravu je teprve v nedokončeném stadiu, místy jsou cesty široké a zatím bez výmolů. Cesta tudíž ubíhá rychle, nehledě na to, že krajinka je zajímavější než koukání do protihlukových zdí.
Konečně doma
Domů přijíždíme pozdě večer. Vždy mě fascinuje ticho, klid a vlhko z přírody, jemuž jsem v Praze odvykla. Cítím tu svoje dětství, ale zároveň si uvědomuju, jak je to pro mě hrozně vzdálené. Chci se co nejrychleji vrátit v čase zpět, ale nejde to. Vše mi oproti městu připadá malinké a roztomilé, ale zároveň děsivé, co všechno dokáže čas. Gerda, která nás vždy vítá mezi prvními, už chrápe v garáži, a tak se vítáme s našimi. Kol. je na noc u T.
Konec týdne – pátek
Dnešek platí náš zaměstnavatel a tak ho věnujeme návštěvě babi a nakupujeme maso na grilovačku. Kupujeme kuřecí a vepřové, nezapomenu na oblíbené panenky – jak by to jistě udělal můj oblíbený Jamie Oliver :).Večer přijede T a dělá melounový drink. Je to mazec. Ségra mixuje, T pasíruje přes sítko červenorůžový maglajz. Meloun má velikost medicinbalu, kterým jsme házeli na základce a tak odhaduju, že příprava bude trvat věčnost… Vidím i flašku tuzemáku, docela jsem na ten nářez zvědavá . Nápoje jsou výborné a je jich pro celý region. Dokonce je i zásoba v termosce, která už leží pod ledem, a těší se na zítřejší výlet.
Sobota – žádná robota
Ráno jako první vystřelím na zahradu. Nemůžu se nabažit pocitu čerstvého vzduchu a vyjít ven před barák bez doprovodu pohledů sousedů z protějších balkonů. Gerda se raduje, že je u ní další adept na hraní. Hladím její huňatý černý kožich a procházím se jen tak sem a tam. Koukám, že z vily vyrostl pěkný barák. Inspirace archou Noemovou a zabarvení do oranžova není vůbec špatné a do lesního prostředí v kopci pěkně kontrastně zapadá.
Je hezky, takže sedáme do auta a míříme na přehradu. Těrlicko. Vybereme si stranu od Havířova. Je hezky, ale než se dohodnem, které místo obsadíme, začne být pod mrakem. Ani litr melounového drinku z termosky nám nepomůže rozhoupat se zapůjčit si loďky, ehm tedy šlapadla, jak mě pan z půjčovny opravil. Sedíme, kecáme a za chvíli se balíme a jedeme dom. Šlapadel se chopil nějaký technik, vypadá to, že jsou trochu rozbité…
Chlapi dělají oheň v krbu a já a ségra děláme salát z těstovin a zeleniny. Za hoďku už sedíme a tlačíme do hlavy všechny ty dobroty. Celou dobu je tu sháňka po panenkách, které potřebují delší dobu pečení. Díky Olivere ;-).
Opičáci v Mostech
Už dlouho toužím otestovat bobovku v Mostech u Jablunkova. Jsem ráda, že se Češi naučili zpracovávat peníze EU, projekt zábavy u nově vystavěné E75 vypadá hodně dobře. Až budeme sypat Rumunům, nepostavíme nic. Čekáme v řadě na bobovku, jde to rychle. S L se dohadujem, kdo sedí vepředu a kdo v zadu. Mám v ruce peněženku a nevím, co s ní, a tak si na ni sedám. Konečně jsme vytaženi na horizont a začíná sešup dolů. Všechno točím, peněženka mi vyskakuje a ještě se držím. K tomu mi teče po tváři slza. Nemám ji čím utřít,
chybí mi minimálně jedna ruka. Ještě že nás drží pásy. Chce to dvě jízdy, pustit to na plný plyn a pokud možno si vychutnat pohled na celé Beskydy. Nádhera a adrenalin = ideální kombinace. Po jízdě si sedáme na kofolu a zkoušíme lukostřelbu a taky hrajeme air hokej. Sranda. Je tu dost lidí ve slušných oblečkách. Asi svatba. Legračně vypadá, jak se ženským boří podpatky do dřevěné sutě, která je všude na zemi.
Say good bye
Zase to šíleně uteklo a v neděli po obědě sedáme do auta a frčíme směr Praha. Tentokrát to bereme přes D1.