Další den: třetí část 09
Cestovní deník začíná mít časové mezery a tak doplňuji chybějící informace. Je poledne a znovu žhne slunce jako blázen. Sedím ve stínu stromů v síti,kde se to vedro dá vydržet. Klimatizace doma frčí na plné obrátky.
Předevčírem, v úterý večer, jsem se rozhodla kompenzovat americké kalorie běháním. Vzhledem k mému horšímu orientačnímu smyslu a zejména s ohledem na fakt, že všechny domy a ulice jsou si neskutečně podobné, mi Katka nakreslila plánek okolí s možnou běžeckou trasou. Kvůli odpolednímu horku jsem zvolila ranní dobu, zatím jsem si na posun času nezvykla a tak jsem vyběhla před sedmou. Ranní Amerika má hodně do sebe. Vzduch je svěží a čerstvý a pomalu vychází slunce, které osvěcuje jednopodlažní domky. Rodiče odvážejí děti do školy, jiné děti postávají a skotačí na rohu ulice a čekají na svůj, pro nás legendární, žlutý school boos. Na zemi před jednopodlažn& iacute;mi domky jsou poházené rolky z novin zabalené v igelitu a téměř v každé zahradě šumí kropiče trávy.
K obědu jsme navštívili místní Subway, nabídka „vybavení” baget je stejná jako v ČR, jen model nápoje small zdaleka nepřipomíná ani kelímek XXL u nás. Také mě lehce rozlaďuje fakt, že v nabídce bezedných nápojů chybí obyčejná soda. Prostě sladké je tu všechno, vyjímku tvoří pouze light verze Coca Coly.
Ve středu ráno k nám měli dorazit prarodiče Emmy. V půl desáté jsme byli na velkou návštěvu připravené, Emma se stihla ještě prospat. Šikovná holka :)) První šok po dvou měsících, za kterou zřejmě na rodinné příbuzné lehce zapomněla, Emma překonala za celkem krátkou chvilku a brzo si ji znova užívala i americká strana příbuzných. Dopoledne jsme vyrazili na nákup, odpoledne se chystala narozeninová party Emmy a Kirka, švagra Katky. Opět mě dorazila nabídka všeho v obchodech, a to všechno v desítkách typech za pakatel. Překvapil mě výsledek srovnání ten, zatímco Čech si uvaří něco ze zeleniny, rýže a třeba kuřecího masa, žije zdravě a také levně, než zakoupe ním polotovaru. V Americe je to přesně obráceně. Trh nabízí mraky plechovek, sáčků a mražených krabic s polotovary, které stačí na pár minut strčit do mikrovlnky, samozřejmě za směšnou cenu, zatímco zelenina, ovoce a maso, je cenově o hodně výše. Amerika je prostě rychlá, koupíš plechovku, ohřeješ ji na minutu,vyklopíš na plastový talíř, který pak jednoduše hodíš do koše.
Odpoledne se sešla celá rodina, Jennifer s Kirkem a jejich čtyřmi, velmi živými dětmi, Debbie a Mike, prarodiče Emmy. Také přišla sestra Mikea. Nechyběli narozeninové dorty se svíčkami, netradiční dort Emmy by zasloužil ocenění za kreativitu, dva muffiny v košíčkách postaveny vedle sebe jsou postříkány bílým krémém tak, že dort připomíná maltezského psíka, či jak se jmenuje ta miniaturní rasa jak připomíná samopohyblivý mop. Okolo něj je na podložce černou potravinovou barvou napsáno narozeninové věnování, které měla Emma později rozpatlané po všech končetinách,a které nešlo vůbec dolů. Emma tedy částečně oslavila párty ve vaně…
Dort Kirka, upečený z těsta připomínající olejovou bábovku s přídavkem vanilkové essence, se podával se zmrzlinou. Nikdy jsem tuto kombinaci nejedla a po ochutnání i nadále zůstanu u svých zvyků. Prostě ke kávě si dám zmrzlinu nebo bábovku. Míchat to nebudu.
Čekala jsem, že tento den by se mohl můj organismus konečně umoudřit a přizpůsobit se časovému posunu, ale opět je tu půl desátá večerní, kterou můj mozek stále vnímá jako třeba jednu ráno a dále čtvrtá hodina ranní, kterou vyhodnocuje jako třeba devět dopoledne…