Legoland Deutschland

Lego den v Legolandu

Albert Einstein kdysi řekl, že hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. V rámci zjednodušení života jsme si vymysleli výlet do německého Legolandu – hrát si v „zemi ze stavebnice”.

Historie Lega

LEGO group se zrodila v roce 1932, kdy chudý dánský tesař z městečka Billund jménem Ole Kirk Christiansen začal vyrábět dřevěné hračky. Ovšem legendární LEGO kostka přišla na svět až po druhé světové válce v roce 1949. Název LEGO stvořil Christiansen z dánského výrazu „Leg godt!” (česky „Hraj si dobře!”), údajně to také znamená „stavím” anebo „dávám dohromady – skládám”. V latině Lego znamená „čtu”, pravděpodobnější je ale řecký překlad „legein” (česky „dávám dohromady”).

Místo práce zábava

Odjezd byl v pátek v půl páté ráno z Čakovic. Do auta jsme dostali dva pasažéry a tak posádka čtyř aut a šestnácti lidí byla kompletní. V autě jsme si museli přitopit, teplé letní dny jsou definitivně pryč.

První kafépauza byla na benzínce za Prahou. Vyšla nová Elle, kde má být Štěpánka a tak žadoním u obsluhy, aby mi ještě nevybalený kousek prodala. Odcházím s nepořízenou – mají špatně zadané ceny a tak se spoléhám na Rozvadov. Stejně je tma, takže si užívám jízdy a síly kofeinového aroma.

Začíná svítat a my zastavujeme u žlutého emka, znaku tak trochu jiné restaurace. Jdu měnit koruny na eura. Modrý Passat se čtyřmi čtyřkami tu stojí i dnes. Ještě stíhám koupit Elle a můžeme jet. Překvapivě má 440 stran, už teď je mi jasné, že zapadne do kategorie nikdy nedočtených časopisů „jednousitopřečtu”. Konkurenční Marie Claire vybičovala Elle k lepším výkonům – bez stupidních dárků a s lepším obsahem.

Legoland über alles…

Projíždíme hranice a pokračujeme k Regensburgu a před Mnichovem zatáčíme doprava. Je deset a my parkujeme v Günzburgu na rozlehlém parkovišti před bránou z lega a nápisem Legoland Deutschland. Mačkáme spouště digitálů, všem nám přijde legrační ocitnout se ve světě z barevné stavebnice. Je docela chladno a vypadá to, že bude pršet. V pokladně si kupujeme celodenní lístky, což je pro dospělou osobu 31 euro a parkovné 5 euro.

Projdeme turniketem a potkáváme lego piráta – zaměstnance v převleku. Divíme se, proč má doprovod, později zjistíme, že ji má jak z praku…

Jsme jak rozblázněné děti, všechno je tu z lega a my to nadšeně fotíme. U vchodu sedí lego rodinka s dítětem v kočáru a jezevčíkem. Na střídačku vedou nějaké německé řeči. Dáme si rozchod, sraz je ve dvě u turniketů.

Zábava začíná

Prostor ze stavebnice nás doslova pohltil. Začínáme u Lego minilandů, což jsou miniatury pamětihodností a vybraných měst. Jsou tu Benátky se zpívajícím Italem, Mnichov a Allianz arena s fotbalovým týmem a nadšenými diváky, Berlín s Braniborskou bránou a Love Parade nebo tradiční Hamburg s typickou atmosférou. Jdeme k horské dráze Dragon Coaster, která má připomínat stavebnice s rytířskou tématikou Knights’Kingdom. Sedáte do vagónů s motivem draka a pomalu projíždíte nádherným temným hradem s černokněžníky, alchymisty s poklady a ohnivým drakem… pak už jen křičíte, protože začíná sešup po horské dráze.

Vodní zábava

I když je zima a lehce mrholí, nesmíme si nechat ujít pád lodí z vodopádu. Je to taky mazec. Loď vás vyveze do temné jeskyně plné pavouků a krápníků a žoviálních průpovídek německého přitepleného hlasu. Zastavíte se a čekáte, kdy začne sešup dolů. Pouze se zapne osvětlený vodopád a loď se nečekaně spustí pozpátku z kopce dolů. Není to tak strašné jako spíš nečekané a hlavně mokré – loď zastaví velkým šplouchnutím. Pak zase strašidla a znovu žoviální hlas a výjezd do kopce. Konečně to přijde: nevinná plavba po vodní hladině, vyhlídka na lego město a… fičíme. Cestou vás fotí foťák a ty fotky se zděšenými výrazy si pak můžete za 5,90 euro koupit. Loď zabrzdí dopadem do vody a vy dostanete pořádnou vodní facku. Je to paráda! Jsou tu ještě mraky atrakcí: drsná Bionicle, pohodová vyhlídka 400 m nad zemí a jiné, které stojí za to a tak je opakujeme pořád dokola. Odjíždíme v 16 hodin a doma jsme díky šíleným slejvákům něco po deváté večer.

Rekapitulace

Z Prahy do Legolandu Deutschland v Günzburgu je to cca 450 km, což je s pauzami na kafe, cigáro a záchod max 5 hodin.

Otevírací doba: od 15. 3. do 9. 11. je otevřeno 10 – 18 hodin, v srpnu do 21 hodin.

Vstupné je 31,5 euro, parkovné 5 euro.

Info pro kuřáky: kouří se pouze na několika vybraných místech u šedivých popelníků se zeleným nápisem Ascher. Pro vodní atrakce si vezměte nepromokavou bundu nebo si kupte přímo na místě stylovou žlutou pláštěnku za 3 eura.

Web Legolandu

Poprvé na střelnici

Ať už je to nesmrtelný agent 007, drsná Lara Croft a nebo sehraný pár Dempsey a Makepeacová, všechny spojuje jedno: mistrně si pohrávají se zbraněmi a levou zadní likvidují nepřátelské řady. Chtěla jsem taky vyzkoušet virtuózní umění a tak jsem se vydala na střelnici.

Vzhledem k tomu, že nejsem majitelka zbrojního průkazu, musela jsem zalovit do řad známých – majitelů zbrojáku. Slovo padlo na zkušeného kolegu, který se zbraní snad i usíná. Vlastní pistoli i revolver, takže budu mít možnost vyzkoušet obojí. Ochotně s žádostí souhlasil a tak jsme vyrazili.

Většina pražských střelnic má otevřeno od 14 hodin, ale našli jsme jednu v Karlíně, která fungovala od devíti ráno. Otevřel nám starý polohluchý pán v maskáčovém outfitu. Kolega odevzdal „techničák” plus jeden doklad a za odměnu nám půjčil sluchátka proti hluku, papírový terč a nálepky na prostřílené díry v terči.

Komě nás na střelnici nikdo není. Jsme v podzemní dlouhé úzké místnosti se čtyřmi kójemi. Je to tu pochmurné a celkem strašidelné. Interiér nemá nic společného s moderními střelnicemi, kam chodí trénovat televizní policajti. Máme celkem padesát nábojů. Dostávám školení co se zbraní můžu, nebo spíše nesmím. Kolega má hodně velký přehled. Je to docela drsné, omylem se otočím se zbraní v ruce pryč od terče a okamžitě dostávám slovní výprask! Tady se nesmlouvá! Asi si to zapamatuju do smrti.

První rány míří do bílé plochy papíru, ale za chvíli si na silné výboje zvykám a rány neopustí černou plochu terče. Paradoxně si jako Lara nepřipadám. Na rukou mám střelný prach. Docela mi to voní. Nabíjím pistoli, oproti revolveru je to docela náročné. Spíše pro silnou mužskou ruku. Během padesáti ran se mi jednoznačně více líbí střelba z pistole. Novinkou je zaměřování oběma očima, pořád mám tendenci jedno zavírat. Kolega mi ještě říká, že bych měla vyzkoušet střelbu jednou rukou. Hlavou mi proběhne myšlenka, že zbraň při silném zpětném rázu neudržím, ale taky to jde. Plním zásobník posledními deseti náboji a balíme to. Za necelou hodinu platíme 120 Kč. Ještě si musím odnést trofej v podobě papírového terče a tak tlačítkem přivolám držák terče k sobě. Beru si ještě několik prázdných nábojů a odcházíme do denní reality mezi davy lidí. Přemýšlím, kolik z nich má u sebe zbraň…