Archiv autora: AAR

Výlety

Viva America! #1

Napsat komentář

Den první: sobota 29. 8. 09

6550 km do cíle, aktuální britský čas 15:28 (o hodinu míň než v ČR), do cíle nám zbývá 7:45 hodin čistého času, lokace Atlantický oceán. Taková je bilance právě pro tento okamžik. Cestující přede mnou si opět sklopil sedačku do polohy v leže, čímž mi znemožnil jakýkoli pohyb. Je přecitlivělý, na očích má chránítko očí a stále něco řeší: slunce, nevhodná poloha opěrky hlavy, málo pití, špatné jídlo… Typický podrážděný homosexuál, který připomíná rozmazleného parchanta na pískovišti, jehož náprava má podobu pár facek a nucené práce.

Právě jsme po obědě, trávíme kuřecí s těstovinami na toskánský způsob a čokoládový moučník. Vzhledem k tomu, že sedadla paluby letadla byla rychle obsazená, sedím na druhém konci místnosti, než malá Emma a Katka. Sedím vedle asi padesátiletého Itala, který si objednává lahvičku a lahvičkou čeveného vína a momentálně si prohlíží časopis s novinkami ze světa módy a elektroniky. Je stylový, stejně jako všechny stylové stránky jeho lifestylových časopisů pro pány. Později z jeho rozhovoru se stewardem vypadne, že letí do Las Vegas a neumí skoro vůbec anglicky.

Říkám si jak ten čas letí, ranní loučení na Ruzyni mi příjde jako před malou chvílí, přitom jsme urazili už několik tisíc kilometrů. Vstávání ve čtyři mi kupodivu nedělalo žádné problémy. Měla jsem sbalené věci a kupodivu ve mně ani nevrholila cestovní horečka, zdá se, že cestovat v uzavřeném prostoru letadla mi od poslední jízdy nebude činit žádné potíže. Asi v sedm hodin se odbavujeme na check inu a vyražíme směr svět. Loučení nesnáším, bylo mi hodně smutno, ale nepříjemné loučení sebou vždycky přináší něco nového.

Let na londýnské letiště Heathrow uběhl celkem rychle, tam jsme s Katkou a Emmou seděli vedle sebe. Na letišti jsme koupili pár dárků a tradá to Dallas!

Výlety

Legoland Deutschland

Napsat komentář

Lego den v Legolandu

Albert Einstein kdysi řekl, že hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. V rámci zjednodušení života jsme si vymysleli výlet do německého Legolandu – hrát si v „zemi ze stavebnice”.

Historie Lega

LEGO group se zrodila v roce 1932, kdy chudý dánský tesař z městečka Billund jménem Ole Kirk Christiansen začal vyrábět dřevěné hračky. Ovšem legendární LEGO kostka přišla na svět až po druhé světové válce v roce 1949. Název LEGO stvořil Christiansen z dánského výrazu „Leg godt!” (česky „Hraj si dobře!”), údajně to také znamená „stavím” anebo „dávám dohromady – skládám”. V latině Lego znamená „čtu”, pravděpodobnější je ale řecký překlad „legein” (česky „dávám dohromady”).

Místo práce zábava

Odjezd byl v pátek v půl páté ráno z Čakovic. Do auta jsme dostali dva pasažéry a tak posádka čtyř aut a šestnácti lidí byla kompletní. V autě jsme si museli přitopit, teplé letní dny jsou definitivně pryč.

První kafépauza byla na benzínce za Prahou. Vyšla nová Elle, kde má být Štěpánka a tak žadoním u obsluhy, aby mi ještě nevybalený kousek prodala. Odcházím s nepořízenou – mají špatně zadané ceny a tak se spoléhám na Rozvadov. Stejně je tma, takže si užívám jízdy a síly kofeinového aroma.

Začíná svítat a my zastavujeme u žlutého emka, znaku tak trochu jiné restaurace. Jdu měnit koruny na eura. Modrý Passat se čtyřmi čtyřkami tu stojí i dnes. Ještě stíhám koupit Elle a můžeme jet. Překvapivě má 440 stran, už teď je mi jasné, že zapadne do kategorie nikdy nedočtených časopisů „jednousitopřečtu”. Konkurenční Marie Claire vybičovala Elle k lepším výkonům – bez stupidních dárků a s lepším obsahem.

Legoland über alles…

Projíždíme hranice a pokračujeme k Regensburgu a před Mnichovem zatáčíme doprava. Je deset a my parkujeme v Günzburgu na rozlehlém parkovišti před bránou z lega a nápisem Legoland Deutschland. Mačkáme spouště digitálů, všem nám přijde legrační ocitnout se ve světě z barevné stavebnice. Je docela chladno a vypadá to, že bude pršet. V pokladně si kupujeme celodenní lístky, což je pro dospělou osobu 31 euro a parkovné 5 euro.

Projdeme turniketem a potkáváme lego piráta – zaměstnance v převleku. Divíme se, proč má doprovod, později zjistíme, že ji má jak z praku…

Jsme jak rozblázněné děti, všechno je tu z lega a my to nadšeně fotíme. U vchodu sedí lego rodinka s dítětem v kočáru a jezevčíkem. Na střídačku vedou nějaké německé řeči. Dáme si rozchod, sraz je ve dvě u turniketů.

Zábava začíná

Prostor ze stavebnice nás doslova pohltil. Začínáme u Lego minilandů, což jsou miniatury pamětihodností a vybraných měst. Jsou tu Benátky se zpívajícím Italem, Mnichov a Allianz arena s fotbalovým týmem a nadšenými diváky, Berlín s Braniborskou bránou a Love Parade nebo tradiční Hamburg s typickou atmosférou. Jdeme k horské dráze Dragon Coaster, která má připomínat stavebnice s rytířskou tématikou Knights’Kingdom. Sedáte do vagónů s motivem draka a pomalu projíždíte nádherným temným hradem s černokněžníky, alchymisty s poklady a ohnivým drakem… pak už jen křičíte, protože začíná sešup po horské dráze.

Vodní zábava

I když je zima a lehce mrholí, nesmíme si nechat ujít pád lodí z vodopádu. Je to taky mazec. Loď vás vyveze do temné jeskyně plné pavouků a krápníků a žoviálních průpovídek německého přitepleného hlasu. Zastavíte se a čekáte, kdy začne sešup dolů. Pouze se zapne osvětlený vodopád a loď se nečekaně spustí pozpátku z kopce dolů. Není to tak strašné jako spíš nečekané a hlavně mokré – loď zastaví velkým šplouchnutím. Pak zase strašidla a znovu žoviální hlas a výjezd do kopce. Konečně to přijde: nevinná plavba po vodní hladině, vyhlídka na lego město a… fičíme. Cestou vás fotí foťák a ty fotky se zděšenými výrazy si pak můžete za 5,90 euro koupit. Loď zabrzdí dopadem do vody a vy dostanete pořádnou vodní facku. Je to paráda! Jsou tu ještě mraky atrakcí: drsná Bionicle, pohodová vyhlídka 400 m nad zemí a jiné, které stojí za to a tak je opakujeme pořád dokola. Odjíždíme v 16 hodin a doma jsme díky šíleným slejvákům něco po deváté večer.

Rekapitulace

Z Prahy do Legolandu Deutschland v Günzburgu je to cca 450 km, což je s pauzami na kafe, cigáro a záchod max 5 hodin.

Otevírací doba: od 15. 3. do 9. 11. je otevřeno 10 – 18 hodin, v srpnu do 21 hodin.

Vstupné je 31,5 euro, parkovné 5 euro.

Info pro kuřáky: kouří se pouze na několika vybraných místech u šedivých popelníků se zeleným nápisem Ascher. Pro vodní atrakce si vezměte nepromokavou bundu nebo si kupte přímo na místě stylovou žlutou pláštěnku za 3 eura.

Web Legolandu

Zábava

Poprvé na střelnici

Napsat komentář

Ať už je to nesmrtelný agent 007, drsná Lara Croft a nebo sehraný pár Dempsey a Makepeacová, všechny spojuje jedno: mistrně si pohrávají se zbraněmi a levou zadní likvidují nepřátelské řady. Chtěla jsem taky vyzkoušet virtuózní umění a tak jsem se vydala na střelnici.

Vzhledem k tomu, že nejsem majitelka zbrojního průkazu, musela jsem zalovit do řad známých – majitelů zbrojáku. Slovo padlo na zkušeného kolegu, který se zbraní snad i usíná. Vlastní pistoli i revolver, takže budu mít možnost vyzkoušet obojí. Ochotně s žádostí souhlasil a tak jsme vyrazili.

Většina pražských střelnic má otevřeno od 14 hodin, ale našli jsme jednu v Karlíně, která fungovala od devíti ráno. Otevřel nám starý polohluchý pán v maskáčovém outfitu. Kolega odevzdal „techničák” plus jeden doklad a za odměnu nám půjčil sluchátka proti hluku, papírový terč a nálepky na prostřílené díry v terči.

Komě nás na střelnici nikdo není. Jsme v podzemní dlouhé úzké místnosti se čtyřmi kójemi. Je to tu pochmurné a celkem strašidelné. Interiér nemá nic společného s moderními střelnicemi, kam chodí trénovat televizní policajti. Máme celkem padesát nábojů. Dostávám školení co se zbraní můžu, nebo spíše nesmím. Kolega má hodně velký přehled. Je to docela drsné, omylem se otočím se zbraní v ruce pryč od terče a okamžitě dostávám slovní výprask! Tady se nesmlouvá! Asi si to zapamatuju do smrti.

První rány míří do bílé plochy papíru, ale za chvíli si na silné výboje zvykám a rány neopustí černou plochu terče. Paradoxně si jako Lara nepřipadám. Na rukou mám střelný prach. Docela mi to voní. Nabíjím pistoli, oproti revolveru je to docela náročné. Spíše pro silnou mužskou ruku. Během padesáti ran se mi jednoznačně více líbí střelba z pistole. Novinkou je zaměřování oběma očima, pořád mám tendenci jedno zavírat. Kolega mi ještě říká, že bych měla vyzkoušet střelbu jednou rukou. Hlavou mi proběhne myšlenka, že zbraň při silném zpětném rázu neudržím, ale taky to jde. Plním zásobník posledními deseti náboji a balíme to. Za necelou hodinu platíme 120 Kč. Ještě si musím odnést trofej v podobě papírového terče a tak tlačítkem přivolám držák terče k sobě. Beru si ještě několik prázdných nábojů a odcházíme do denní reality mezi davy lidí. Přemýšlím, kolik z nich má u sebe zbraň…

Umění

Staň se umělcem!

Napsat komentář

Až vás někdy přepadne záchvat kreativity, vyražte do kreativní kavárny. Parádně se odreagujete a navíc vyrobíte někomu (nebo sobě) originální dárek.

Na Korunní 105 v Praze 3 je nenápadná kavárnička Maluj! , která kromě výborné kávy nabízí i možnost vlastního vyjádření se pomocí štětců a glazury. Za průměrnou cenu 150 Kč si zakoupíte hrneček, talíř, misku, džbánek nebo roztomilou figurku, kterou si za poplatek 90 Kč pomalujete libovolnými barvami a obrázky. Když vám na dřevěný stůl přinese obsluha misku s vodou na oplachování štětců od glazurových barev, nostalgicky zavzpomínáte na základní školu. Pálí se každou neděli, ktaže čím později ke konci týdne dílko vytvoříte, tím kratší dobu na něj budete čekat.

Já zvolila hrnek s motivem znaku a skudeta Alfa Romeo, myslím, že výsledek se dá srovnat s průměrně talentovaným žákem 1. třídy ZŠ, ale na svoji obhajobu musím dodat, že pro netrénovaného člověka je obtížné vytvořit na poprvé něco dokonalého.

Ještě jedna věc: pokud chcete opravdu tmavou barvu, nebojte se nanést více vrstev glazury. Můj původní záměr mít ferárkově červený hrnek skončil v mdlém růžovočerveném odstínu. :-))

Hezkou zábavu a relax!

Adresa:
Maluj! Creative café
Korunní 105
Praha Vinohrady
131 00

Telefon:
774 625 851

Web: http://www.kavarna-maluj.cz/

Výlety

Cesta z města

Napsat komentář

Cesta z města

Asi po třech měsících jsme se konečně vypravili na Slezsko. Do posledního okamžiku to bylo celkem napínavé, protože původní plán odjet ve čtvrtek ve 14 h zmařil fakt, že naše alfička ještě v 15 h byla u „doktora”. Výsledek byl takový, že jsme vyrazili po 18 hodině.

Vezmem to „horem”

Pro zpestření dlouhé cesty jsme se rozhodli vyměnit tradiční D1 za trasu přes Hradec Králové. I když dálnice na Ostravu je teprve v nedokončeném stadiu, místy jsou cesty široké a zatím bez výmolů. Cesta tudíž ubíhá rychle, nehledě na to, že krajinka je zajímavější než koukání do protihlukových zdí.

Konečně doma

Domů přijíždíme pozdě večer. Vždy mě fascinuje ticho, klid a vlhko z přírody, jemuž jsem v Praze odvykla. Cítím tu svoje dětství, ale zároveň si uvědomuju, jak je to pro mě hrozně vzdálené. Chci se co nejrychleji vrátit v čase zpět, ale nejde to. Vše mi oproti městu připadá malinké a roztomilé, ale zároveň děsivé, co všechno dokáže čas. Gerda, která nás vždy vítá mezi prvními, už chrápe v garáži, a tak se vítáme s našimi. Kol. je na noc u T.

Konec týdne – pátek

Dnešek platí náš zaměstnavatel a tak ho věnujeme návštěvě babi a nakupujeme maso na grilovačku. Kupujeme kuřecí a vepřové, nezapomenu na oblíbené panenky – jak by to jistě udělal můj oblíbený Jamie Oliver :).Večer přijede T a dělá melounový drink. Je to mazec. Ségra mixuje, T pasíruje přes sítko červenorůžový maglajz. Meloun má velikost medicinbalu, kterým jsme házeli na základce a tak odhaduju, že příprava bude trvat věčnost… Vidím i flašku tuzemáku, docela jsem na ten nářez zvědavá . Nápoje jsou výborné a je jich pro celý region. Dokonce je i zásoba v termosce, která už leží pod ledem, a těší se na zítřejší výlet.

Sobota – žádná robota

Ráno jako první vystřelím na zahradu. Nemůžu se nabažit pocitu čerstvého vzduchu a vyjít ven před barák bez doprovodu pohledů sousedů z protějších balkonů. Gerda se raduje, že je u ní další adept na hraní. Hladím její huňatý černý kožich a procházím se jen tak sem a tam. Koukám, že z vily vyrostl pěkný barák. Inspirace archou Noemovou a zabarvení do oranžova není vůbec špatné a do lesního prostředí v kopci pěkně kontrastně zapadá.

Je hezky, takže sedáme do auta a míříme na přehradu. Těrlicko. Vybereme si stranu od Havířova. Je hezky, ale než se dohodnem, které místo obsadíme, začne být pod mrakem. Ani litr melounového drinku z termosky nám nepomůže rozhoupat se zapůjčit si loďky, ehm tedy šlapadla, jak mě pan z půjčovny opravil. Sedíme, kecáme a za chvíli se balíme a jedeme dom. Šlapadel se chopil nějaký technik, vypadá to, že jsou trochu rozbité…

Chlapi dělají oheň v krbu a já a ségra děláme salát z těstovin a zeleniny. Za hoďku už sedíme a tlačíme do hlavy všechny ty dobroty. Celou dobu je tu sháňka po panenkách, které potřebují delší dobu pečení. Díky Olivere ;-).

Opičáci v Mostech

Už dlouho toužím otestovat bobovku v Mostech u Jablunkova. Jsem ráda, že se Češi naučili zpracovávat peníze EU, projekt zábavy u nově vystavěné E75 vypadá hodně dobře. Až budeme sypat Rumunům, nepostavíme nic. Čekáme v řadě na bobovku, jde to rychle. S L se dohadujem, kdo sedí vepředu a kdo v zadu. Mám v ruce peněženku a nevím, co s ní, a tak si na ni sedám. Konečně jsme vytaženi na horizont a začíná sešup dolů. Všechno točím, peněženka mi vyskakuje a ještě se držím. K tomu mi teče po tváři slza. Nemám ji čím utřít, 

chybí mi minimálně jedna ruka. Ještě že nás drží pásy. Chce to dvě jízdy, pustit to na plný plyn a pokud možno si vychutnat pohled na celé Beskydy. Nádhera a adrenalin = ideální kombinace. Po jízdě si sedáme na kofolu a zkoušíme lukostřelbu a taky hrajeme air hokej. Sranda. Je tu dost lidí ve slušných oblečkách. Asi svatba. Legračně vypadá, jak se ženským boří podpatky do dřevěné sutě, která je všude na zemi.

Say good bye

Zase to šíleně uteklo a v neděli po obědě sedáme do auta a frčíme směr Praha. Tentokrát to bereme přes D1.

Fotky