Viva America! #2

Den druhý: neděle 30. 8. 09

Zatímco vy, Češi, trávíte pondělní oběd, já čekám na východ slunce. Od dvou rána nespím, hlavou mi běží nejrůznější myšlenkové pochody. Jsem zvědavá, kolik stupňů nám naděli texaské léto dnes. Pokud to bude jako včera, příjemných 30 s větříkem bude paráda. Údajně se teploty vyšplhají až ke 40 stupňům. Ovšem i to zde lze přežít, téměř všude, a to i v rodinných domcích, je klimatizace. A tak si říkám, že vlastně pracovat v Čechách v parném létě ve vyhřáté kanceláři bez klimatizace, ideálně pod rozpálenou plechovou střechou, je svým způsobem týrání lidí. Přiitom stačí tak málo a to málo se jmenuje klimatizace…

V jedenáct večer k nám domů konečně dorazil kočárek, jediné zavazadlo, které se o nás v Londýně odpojilo. Zřejmě se chtěl podívat do Armsterdamu, protože dorazil tam, nikoliv s námi do Dallasu. Včerejší den byl hodně relaxační. Ráno jsme zašli do místního obchodu se smíšeným zbožím a koupili pár optravin než v týdnu vyrazíme na větší nákup. Odpoledne Katka pověsila síť a tak jsme odpočívali na zahradě…

Viva America! #1

Den první: sobota 29. 8. 09

6550 km do cíle, aktuální britský čas 15:28 (o hodinu míň než v ČR), do cíle nám zbývá 7:45 hodin čistého času, lokace Atlantický oceán. Taková je bilance právě pro tento okamžik. Cestující přede mnou si opět sklopil sedačku do polohy v leže, čímž mi znemožnil jakýkoli pohyb. Je přecitlivělý, na očích má chránítko očí a stále něco řeší: slunce, nevhodná poloha opěrky hlavy, málo pití, špatné jídlo… Typický podrážděný homosexuál, který připomíná rozmazleného parchanta na pískovišti, jehož náprava má podobu pár facek a nucené práce.

Právě jsme po obědě, trávíme kuřecí s těstovinami na toskánský způsob a čokoládový moučník. Vzhledem k tomu, že sedadla paluby letadla byla rychle obsazená, sedím na druhém konci místnosti, než malá Emma a Katka. Sedím vedle asi padesátiletého Itala, který si objednává lahvičku a lahvičkou čeveného vína a momentálně si prohlíží časopis s novinkami ze světa módy a elektroniky. Je stylový, stejně jako všechny stylové stránky jeho lifestylových časopisů pro pány. Později z jeho rozhovoru se stewardem vypadne, že letí do Las Vegas a neumí skoro vůbec anglicky.

Říkám si jak ten čas letí, ranní loučení na Ruzyni mi příjde jako před malou chvílí, přitom jsme urazili už několik tisíc kilometrů. Vstávání ve čtyři mi kupodivu nedělalo žádné problémy. Měla jsem sbalené věci a kupodivu ve mně ani nevrholila cestovní horečka, zdá se, že cestovat v uzavřeném prostoru letadla mi od poslední jízdy nebude činit žádné potíže. Asi v sedm hodin se odbavujeme na check inu a vyražíme směr svět. Loučení nesnáším, bylo mi hodně smutno, ale nepříjemné loučení sebou vždycky přináší něco nového.

Let na londýnské letiště Heathrow uběhl celkem rychle, tam jsme s Katkou a Emmou seděli vedle sebe. Na letišti jsme koupili pár dárků a tradá to Dallas!

Nasazujete si správně pásek?

Dneska mi byla vnuknutá jedna zajímavá myšlenka ohledně nasazování pásků. Hned sem si na ní dokázal odpovědět. 🙂 Otázka zněla: Na kterou stranu patří spona pásku (na jakou stranu navlékáte pásek do poutek, zleva doprava nebo naopak) odpověď zní: co to řešíte za blbosti, vždyť je to úplně jedno, záleží jen na výrobci pásku. 🙂

Nasazujete si správně pásek?
Nasazujete si správně pásek?

Puta má narozeniny

Tak jako každý má jednou za rok narozeniny tak i naše kočička Puta Flaca Mala se dočkala. Poprvé v životě. Dneska je její velký den to sem zvědavej jak to asi oslaví, že by jako každý jiný den? Nadruhou stranu co víc si přát spát, jíst a nechat se drbat. Prostě super život. Když jsme jí před rokem přinesli domů nečekali jsme jak se nám zažije do života. Od té doby jí patří místo v rodině.

Co se za rok změnilo? Z malého koťátka se stalá mladá kočičí slečna. Ztloustla už se ani nevyškrábe na zábradlí na balkoně a musel se jí koupit větší záchod do toho malého se už nevešla. Možná trochu zkrotla, ale fakt jenom trochu. Prostě mě moc baví a přeju jí ještě mnoho let svého kočičího života!

Takže všechno nejlepší Puta!

Puta bez koťat

Po včerejším leteckém dnu, přišel pro Puta Flacu další zažitek tentokrát na celý život. Dneska ve 12:07h podstoupila velice obtížnou a vážnou operaci na jedné pražské veterinární klinice. Samotnej zákrok trval cca půl hodiny. A co z toho plyne Puta už nikdy nebude mít koťátka byla totiž vykastrovaná více info o tomto zákroku naleznete na stránce kockaapravo.cz. Stejně je to ale smůla pár hodin po zákroku se objevil zájemce o její koťátka. V tuhle chvíli se Puta má relativně dobře je ospalá takže pořád spí a když se prochází tak vypadá jako po pěkné dávce tora rossa. Fotky jak vypadá s kornoutem kolem hlavy dodám později. Stejně tak i info jak se jí daří.

Kastrace koček je jediný spolehlivý způsob, jak u koček chovaných v bytě eliminovat říji a její projevy (rozstřikování moči, hlasové projevy), a jak u divoce žijících koček nebo koček s výběhem zamezit produkci nežádoucího potomstva. Kastrované kočky mají větší průměrnou délku života, drží se více doma, jsou přítulnější, mazlivější a klidnější. Není pravda, že kastrovaná kočka ztratí schopnost lovit myši, tloustnutí kastrátů je spíš než přímý důsledek kastrace následkem sníženého energetického výdeje jedince. Kastrace se kromě koček chovaných doma používá také na kočky volně žijící venku.

zdroj: wiki